Čestný dvůr

Poštovní lístek z  Titaniku – unikátní svědek katastrofy nejslavnější lodi všech dob

Ze sbírky pana Davida Kopřivy

Adresní lístek vypravený poštou a třídírnou na Titaniku. S uvedeným místem určení zásilekv obálce označené tímto lístkem (Brooklyn N.Y.). Orazítkováno v den  vyplutí  ze Southamptonu, s denním palubním razítkem „TRANSATLANTIC POST OFFICE 7, AP 10 / 12“, 4 dny před srážkou s ledovcem. S  osobním razítkem úředníka palubní pošty „O.S. WOODY“, a s řádkovým razítkem „TITANIC“. Těchto lístků, zvaných „Titanic Facing Slips“ se dochovalo cca 30, všechny nalezené u těla O.S. Woddyho devět dní po potopení Titaniku.

Dnes jsou většinou v expozicích významných muzeí, mj. Smithsonian National Postal Museum ve Washingtonu, či v Masonic Museum v Marylandu. Na volném trhu se za posledních 50 let objevilo 12 exemplářů. Tento se prodal, původně  z pozůstalosti Woodyho manželky Leelie B. Woodyové, v aukci  Matthew Bennett philatelic auction, v lednu r.1970. Zde jej získal jistý sběratel z Baltimoru v jehož vlastnictví byl až do r. 2023 a letos byl z aukce ve státě Maryland zakoupen do ČR.

„Titanic Facing Slips“ jsou jediné dochované artefakty s razítkem TITANIC, unikáty ve světové poštovní historii, s klíčovým významem pro sběratelství lodní pošty, obecná studia v tématu „maritime“ atd. Jde o nanejvýš cenné svědectví tragické události, která je již 112 let v povědomí celého světa! Tento lístek byl na Titaniku až do samého konce …

Na plánu Titaniku vidíme prostory pošty v podpalubí

Titanic byl de facto i parník britské královské pošty, neboť  měl smlouvu na přepravu pošty z Velké Británie a USA, která se vztahovala na veškerou poštu v rámci Světové poštovní unie jdoucí přes Británii. Součástí posádky bylo i pět poštovních úředníků – tři zaměstnanci Královské pošty a dva z pošty Spojených států. Na palubě lodi provozovali poštovní úřad, ale jejich hlavním úkolem bylo třídit obrovské množství pošty na cestě z Británie a Evropy do Spojených států. Předpokládá se, že když se loď potopila, převážela více než 3 300 velkých pytlů obálek a balíků. Tito úředníci byli ti nejlepší profesionálové, každý z nich dokázal roztřídit 60 000 zásilek denně.

Oscar Scott Woody (15. dubna 1871 – 15. dubna 1912), rodák z Roxboro v Severní Karolíně a horlivý svobodný zednář, měl před nástupem k námořní poště patnáctiletou praxi u železniční pošty. Jeho přesun na poštovní parník znamenal významný pokrok v jeho kariéře. Získat místo na „Titaniku“, nejlepší lodi, jaká byla kdy postavena, byla obrovská pocta. Čtrnáctého dubna večer slavil Woody s ostatními úředníky své 41. narozeniny. Náraz ledovce však jejich oslavu přerušil. Muži se hned pustili do práce a snažili se vytahovat poštu z podpalubí, protože do jejich třídicího prostoru se valila voda. Snaha však byla marná.

Všichni zahynuli a  nezachránila se ani jedna poštovní zásilka.

Výroční zpráva generálního poštmistra US Post z roku 1912 k tomu uvádí následující:

„Asi čtvrt hodiny po srážce bylo zjištěno, že spodní místnost námořní pošty je prakticky naplněna vodou a pytle v ní jsou unášeny. Úředníci byli viděni v třídírně nahoře, jak zavírají pytle a připravují se vynést na palubu všechny dostupné zásilky. Z posledních zpráv o jejich činnosti vyplývá, že se do poslední chvíle věnovali této práci a vynášení pytlů na palubu.“ Stevard Titaniku Albert Theissinger krátce pomáhal úředníkům, než se stáhl před stoupající vodou. Theissinger později vzpomínal: „Naléhal jsem na ně, aby zanechali své práce. Zavrtěli hlavou a pokračovali ….. Pak už jsem je neviděl.“

Společnost White Star Line pronajala čtyři lodě, včetně kabelové lodi Mackay-Bennett, aby pomohly při následné záchranné operaci na hladině. Posádka lodi Mackay-Bennett vyzvedla celkem 306 těl, přičemž Woodyho tělo objevila přesně týden po potopení, 22. dubna 1912. Kapitán F. H. Lardner popsal ve svém lodním deníku pole trosek v době vyzvednutí: „Pondělí 22. dubna. Tento den jsme vyzvedli 27 těl… Všichni měli záchranné pásy a těla plavala velmi vysoko ve vodě.“ Úředník byl mezi těmi, kteří měli stále na sobě korkovou záchrannou vestu, a mezi osobními věcmi v jeho šedém pruhovaném obleku byl dopis přidělující Woodyho na Titanic, neznámý počet obkladových lístků, kapesní hodinky a plíšek, průkaz zednářské lóže, dvě plnicí pera, kapesní nůž, manžetové knoflíčky, zlatý prsten, klíče od poštovní schránky a 10,02 dolarů v hotovosti a mincích. Tyto věci byly uloženy do plátěného pytle s inventárním číslem 167 přiděleným ostatkům a předány jeho vdově Leelii B. Woodyové, kterou si Oscar vzal jen 18 měsíců předtím. Leelia, kterou tragédie hluboce zasáhla, se nikdy znovu neprovdala a Oscarovu fotografii prý měla stále u sebe. Aby uctila manželovu příslušnost ke svobodným zednářům, odkázala v roce 1963 Oscarovy osobní věci V. R. Gillovi (1901-1987), zednáři sdruženému v lóži „Perseverance“ v Marylandu.

Vak na osobní věci Oscara Scotta Woodyho

Předpokládá se, že Woody zmíněné  lístky, či průvodky, vytáhl, když se loď potápěla, ve snaze zdokumentovat, jaká pošta se ztratila. To však vzhledem k obrovskému objemu pošty na lodi nedává příliš smysl. Úředník by také musel rozvázat celé pytle s poštou, aby lístky vytáhl, což se zdá velmi nepravděpodobné. Všechny známé lístky mají poštovní razítko s datem 10. dubna a razítko Woodyho jména. Všechny mají nějakou vadu v razítkování – téměř vždy s Woodyho zdvojeným jménem. Možná Woody tyto lístky připravil, ale když zjistil, že jsou špatně čitelné, udělal je znovu. Ty nedokonalé si strčil do kapsy s tím, že je vyhodí, až bude mít volnou chvilku. Nikdy se k tomu však nedostal…

Některé prameny uvádějí, že lístky byly pečlivě uschovány v kapse záchranné vesty, z které Moody předtím vyndal korkovou výplň, a že tím chtěl v šokové situaci zachránit alespoň zlomek své práce. To by také mohlo být pochopitelné, vzhledem k stavu mysli člověka na potápějící se lodi.

KOLEGOVÉ O.S. MOODYHO NA POŠTĚ NA TITANIKU

John Starr March byl ve svých 48 letech nejstarším z amerických poštovních úředníků přidělených na Titanic a zdálo se, že ho provází prokletí. Během své osmileté kariéry úředníka námořní pošty na moři zažil osm různých nebezpečných událostí a nehod. Jeho dvě dospělé dcery ho po smrti jejich matky v červnu 1911 prosily, aby si hledal bezpečnější práci, on si na moře zvykl a nechtěl se vzdát  velkolepých plaveb.

William Logan Gwinn strávil před odchodem na moře šest let jako třídící úředník v oddělení zahraniční pošty. Původně měl plout na lodi SS Philadelphia společnosti American Line, ale když se dozvěděl, že jeho žena Florence je doma v Brooklynu vážně nemocná, požádal o dřívější plavbu. Byl převelen na Titanic. Florence Gwinnová se uzdravila, ale její rodina před ní zprávu o Willově smrti dlouhé měsíce tajila.

Woody, March a Gwinn pracovali společně s britskými úředníky Jamesem Bertramem Williamsonem a Johnem Richardem Jago Smithem

POŠTOVNÍ ŽIVOT NA PALUBĚ TITANICU

Dne 9. dubna 1912 si March a Gwinn prohlédli svou novou loď a zjistili, že se jim na ní mnoho líbí. Titanicova třídírna pošty byla mnohem lepší než všechny, ve kterých kdy předtím pracovali. Většina tehdejších třídíren pošty byla daleko od místa, kde se ukládaly poštovní zásilky, a často byla odsunuta do stísněného a špatně větraného prostoru. Prostor pro ukládání poštovních pytlů na palubě Titaniku se však příhodně nacházel přímo pod třídírnou pošty. Poštovní úředníci se však ohradili proti tomu, aby spali a stravovali se mezi cestujícími třetí třídy, a zajistili si náhradní ubytování a povolení stravovat se v soukromí.

POŠTOVNÍ ZÁSILKY

Celkem bylo na palubu Titaniku přivezeno 3 364 poštovních pytlů na třech místech – v přístavu nalodění v anglickém Southamptonu (1 758 pytlů), ve francouzském Cherbourgu (1 412 pytlů) a v irském Queenstownu (194 pytlů) – než loď zamířila do svého konečného cíle v New Yorku. Před vyplutím úředníci prováděli rutinní úkoly spočívající v kontrole poštovních pytlů a ukládání těch, které během plavby nevyžadovaly jejich pozornost. Když Titanic vyplul, pět poštovních zaměstnanců začalo třídit poštu a rozdělovat dopisy a balíky do poštovních pytlů podle jejich konečného určení. Jejich cílem bylo odeslat poštu z Titaniku ihned po příjezdu do karanténní stanice v newyorském zálivu, kde byly všechny připlouvající lodě zadržovány pro účely zdravotní kontroly. Pošta byla považována za vzácný náklad. Paroplavební společnosti a poštovní systém vynaložily velké úsilí, aby zajistily její bezpečnost. Od úředníků námořní pošty se očekávalo, že budou poštu chránit za každou cenu. Během potopení Titaniku se pět úředníků na palubě zoufale snažilo zachránit poštu a přitom ztratili jakoukoli šanci uniknout z lodi odsouzené k záhubě.

NALEZENI NA MOŘI

Žádný z poštovních úředníků Titaniku  nepřežil. Z místa ztroskotání byla vyzvednuta pouze těla Oscara Scotta Woodyho a Johna Starra Marche. Woodyho tělo bylo kvůli špatnému stavu pohřbeno do moře. Marchovy ostatky byly 3. května 1912 převezeny domů a pohřbeny v Newarku ve státě New Jersey.

KOLIK POŠTY SE ZTRATILO?

Přestože nelze přesně zjistit, kolik dopisů se při potopení Titaniku ztratilo, novinové zprávy z té doby uvádějí, že se jednalo o 200 doporučených poštovních pytlů, které obsahovaly přibližně 1,6 milionu zásilek, zatímco zbývajících 3 164 standardních poštovních pytlů obsahovalo každý asi 2 000 zásilek. Celková ztráta se odhadovala na šest až devět milionů dopisů a 700 až 800 balíkových zásilek.

David Kopřiva

Použité prameny:

• Heritage Auctions,
• Smithsonian National Postal Museum
• Richard Hall, Alex Cooper Auctioneers
• alamy.com